Až se Jaro zeptá....
16. 1. 2014
To vám takhle jednou sedím doma a najednou někdo klepe na dveře. Říkám si, proč klepe, když máme zvonek? To zase bude nějakej podomní obchodník. Nějaké neodolatelná nabídka nějaký zbytečnosti. Kukátkem není nikoho vidět. Překonám počáteční strach a otvírám. Je tam Jaro a ptá se mně, co jsem dělal v zimě? To bude zase nějaká skrytá kamera. Nikde ji ale nevidím. Jaro nechápe a opakuje tedy otázku. Cos dělal v zimě?
Ha, mně nedostaneš! Jsem připraven, v zimě jsem nezahálel. Mám navázanou plnou krabici nymf, strýmrů, suchých much, péřových jigů, nějakýho Hausera. Mám přerovnaný „vercajk“ snad stokrát, mám navinutý nový vlasec, otočenou šňůru, vypraný podběrák, naleštěný gumovky, navoněný prsačky (to byl odér za celou sezónu!) Mám vypranou vestu, doplněnou bižuterii.
Tak na co jsem podle Tebe Jaro, zapomněl? Byl ses v době, kdy ještě nemůžeš plenit vody, na ty vody podívat? Byl ses podívat, jak vypadají, když se kolem nich nepotulují postavy ve značkovém oblečení nejrůznějších značek? Byl ses podívat, jak to vypadá, když se probouzím k převzetí vlády po sestře zimě? Nebo ses jen v teple domova těšil, až to začne? Ha! Jak jsem řekl, mě nedostaneš! Byl jsem u vody. O ryby jsem se ale nestaral, krmil jsem ptactvo. Ale třeba něco nechalo i rybám. Procházel jsem si svá místa, stejně to po velké vodě už nebude takové. Proč s těmi povodněmi něco neuděláš? Dřív, když jsem byl ještě kluk, byly taky, ale jen párkrát do roka, ale teď jsou každou chvíli! Měl jsem v úmyslu udělat si pár vlastních jezů a „přehrádek“ na mých oblíbených PP revírech. Jenže bych jim spíše ublížil, tak jsem od toho upustil.
Hele, nechceš jít dál? Dáme kafé, nebo čaj? Jaro se ošívá, má toho ještě asi hodně. Proč ale tedy přišlo za mnou? To takhle obcházíš všechny rybáře? Teď mě napadá, jak to že Ti tykám? Nejsem z těch, co hned tykají. Ale přišlo mi divný, Jaru vykat. Jsme kámoši, každý Jaro si vyrazím ven a spím venku, pod širákem. Tedy, spával jsem, s postupem věku a bolesti zad jsem se uchýlil pod brolly a na lehátko. Takže jsem napůl pod širákem. S Jarem se znám tedy důkladně, párkrát jsme spolu spali. Proč tedy přišlo až ke mně do šestého patra? To to nemohlo počkat, až budeme sami venku? Nebo to chvátá, že by mělo strach, že se už jara nedočkám? Začínám mít nervy. Jaro ví všechno, tak začínám vyzvídat. Jenže Jaro nesmí ani naznačovat.
Kafe ani čaj nechce. Tedy něco ostřejšího? Napadá mě ještě rohlík.
Nechci ale urazit, jenže Jaro mi rozumí i beze slov. Hele, stejně nemám co dělat, půjdeme ven. Co s Jarem v paneláku?
Venku je to o něčem jiném! Tady je Jaro jako doma. Je mi divný, že Jaro vidím jen já a ostatní ho nevidí. Nereagují. Myslel jsem si, že nejsem senzitivní člověk, ale tady mezi námi funguje asi nějaká jiná chemie. Jaro mě táhne ven, k vodě, do lesa, pryč od civilizace. No jo, ale ani Jaro si neví rady. Kam jít? Všude jsou novostavby, satelitní městečka, satelitní vesničky. Všude mají satelitní pejsky, které chodí venčit k vodě, do lesů a tak, satelitní votravný lidi. Že by mi to Jaro chtělo ukázat? Jenže to já vím už dávno! Lezou mi na nervy už hodně dlouho. Ale i oni třeba chtějí vidět Jaro.
Jaro nemluví, je smutný. Jdeme dál a Jaro mi ukazuje na stromech kolem vody kusy igelitů, ukazuje mi v kořenech stromu zarostlé záchodové prkénko. Je to symbolické – naše příroda je v „hajzlu“. Jak jsem měl dobrou náladu, začínám jí ztrácet. Ale Jaro mi říká, nesmutni. Za chvíli to vše pokryje nová vegetace a igelity i ten záchodový doplněk bude ukryt pod listím a běžný člověk to ani nezaregistruje. Jaro je optimista, já naopak pesimista.
Jak Ti mám Jaro pomoct? Proč třeba jezdíš autem až k vodě? Vždyť víš, kolik toho mám. Copak to mám vláčet takovou dálku? A navíc, takhle mám auto na očích a nikdo mi ho neukradne. Co bych měl z takovýho lovu, když bych se musel každou chvíli dívat, jestli tam ještě můj čtyřkolový kamarád ještě stojí? Proč nejedeš vlakem? Odpověď je stejná. Jak bych to pobral? A navíc, tam kam já jezdím, koleje nevedou. Jezdi na kole! Jezdím, ale jen
tam kam se dá. Jak můžu jet padesát kilometrů na kole, když na to mám jen krátký čas, abych to vše stihnul? Kdybys chtěl, tak to dáš. To jsou samý výmluvy! A vlastně, proč ses zaměřilo na mě? Podívej, jaké jsou tu vyježděné koleje, ty přece nejsou ode mě! Tak jim to řekni! To mám obcházet rybáře, aby nejezdili k vodě autem? Nemusíš, máte to přeci v BP (to není Bolek Polívka 
Jaro je sečtělé). No jo, ale co když je to od lidí, co se sem jezdí koupat? Těm BP nic neříká. Hele já se z Tebe picnu! Máš furt samý výmluvy. Prostě začni u sebe a třeba se ostatní chytnou.
Tak jsme si na to plácli. Za rok se prý staví a uvidíme. Jak mě může Jaro potrestat? Raději budu sekat dobrotu, člověk nikdy neví!
A pohádky byl konec.
Ha, mně nedostaneš! Jsem připraven, v zimě jsem nezahálel. Mám navázanou plnou krabici nymf, strýmrů, suchých much, péřových jigů, nějakýho Hausera. Mám přerovnaný „vercajk“ snad stokrát, mám navinutý nový vlasec, otočenou šňůru, vypraný podběrák, naleštěný gumovky, navoněný prsačky (to byl odér za celou sezónu!) Mám vypranou vestu, doplněnou bižuterii.
Tak na co jsem podle Tebe Jaro, zapomněl? Byl ses v době, kdy ještě nemůžeš plenit vody, na ty vody podívat? Byl ses podívat, jak vypadají, když se kolem nich nepotulují postavy ve značkovém oblečení nejrůznějších značek? Byl ses podívat, jak to vypadá, když se probouzím k převzetí vlády po sestře zimě? Nebo ses jen v teple domova těšil, až to začne? Ha! Jak jsem řekl, mě nedostaneš! Byl jsem u vody. O ryby jsem se ale nestaral, krmil jsem ptactvo. Ale třeba něco nechalo i rybám. Procházel jsem si svá místa, stejně to po velké vodě už nebude takové. Proč s těmi povodněmi něco neuděláš? Dřív, když jsem byl ještě kluk, byly taky, ale jen párkrát do roka, ale teď jsou každou chvíli! Měl jsem v úmyslu udělat si pár vlastních jezů a „přehrádek“ na mých oblíbených PP revírech. Jenže bych jim spíše ublížil, tak jsem od toho upustil.
Hele, nechceš jít dál? Dáme kafé, nebo čaj? Jaro se ošívá, má toho ještě asi hodně. Proč ale tedy přišlo za mnou? To takhle obcházíš všechny rybáře? Teď mě napadá, jak to že Ti tykám? Nejsem z těch, co hned tykají. Ale přišlo mi divný, Jaru vykat. Jsme kámoši, každý Jaro si vyrazím ven a spím venku, pod širákem. Tedy, spával jsem, s postupem věku a bolesti zad jsem se uchýlil pod brolly a na lehátko. Takže jsem napůl pod širákem. S Jarem se znám tedy důkladně, párkrát jsme spolu spali. Proč tedy přišlo až ke mně do šestého patra? To to nemohlo počkat, až budeme sami venku? Nebo to chvátá, že by mělo strach, že se už jara nedočkám? Začínám mít nervy. Jaro ví všechno, tak začínám vyzvídat. Jenže Jaro nesmí ani naznačovat.
Kafe ani čaj nechce. Tedy něco ostřejšího? Napadá mě ještě rohlík.
Nechci ale urazit, jenže Jaro mi rozumí i beze slov. Hele, stejně nemám co dělat, půjdeme ven. Co s Jarem v paneláku? Venku je to o něčem jiném! Tady je Jaro jako doma. Je mi divný, že Jaro vidím jen já a ostatní ho nevidí. Nereagují. Myslel jsem si, že nejsem senzitivní člověk, ale tady mezi námi funguje asi nějaká jiná chemie. Jaro mě táhne ven, k vodě, do lesa, pryč od civilizace. No jo, ale ani Jaro si neví rady. Kam jít? Všude jsou novostavby, satelitní městečka, satelitní vesničky. Všude mají satelitní pejsky, které chodí venčit k vodě, do lesů a tak, satelitní votravný lidi. Že by mi to Jaro chtělo ukázat? Jenže to já vím už dávno! Lezou mi na nervy už hodně dlouho. Ale i oni třeba chtějí vidět Jaro.
Jaro nemluví, je smutný. Jdeme dál a Jaro mi ukazuje na stromech kolem vody kusy igelitů, ukazuje mi v kořenech stromu zarostlé záchodové prkénko. Je to symbolické – naše příroda je v „hajzlu“. Jak jsem měl dobrou náladu, začínám jí ztrácet. Ale Jaro mi říká, nesmutni. Za chvíli to vše pokryje nová vegetace a igelity i ten záchodový doplněk bude ukryt pod listím a běžný člověk to ani nezaregistruje. Jaro je optimista, já naopak pesimista.
Jak Ti mám Jaro pomoct? Proč třeba jezdíš autem až k vodě? Vždyť víš, kolik toho mám. Copak to mám vláčet takovou dálku? A navíc, takhle mám auto na očích a nikdo mi ho neukradne. Co bych měl z takovýho lovu, když bych se musel každou chvíli dívat, jestli tam ještě můj čtyřkolový kamarád ještě stojí? Proč nejedeš vlakem? Odpověď je stejná. Jak bych to pobral? A navíc, tam kam já jezdím, koleje nevedou. Jezdi na kole! Jezdím, ale jen
tam kam se dá. Jak můžu jet padesát kilometrů na kole, když na to mám jen krátký čas, abych to vše stihnul? Kdybys chtěl, tak to dáš. To jsou samý výmluvy! A vlastně, proč ses zaměřilo na mě? Podívej, jaké jsou tu vyježděné koleje, ty přece nejsou ode mě! Tak jim to řekni! To mám obcházet rybáře, aby nejezdili k vodě autem? Nemusíš, máte to přeci v BP (to není Bolek Polívka Jaro je sečtělé). No jo, ale co když je to od lidí, co se sem jezdí koupat? Těm BP nic neříká. Hele já se z Tebe picnu! Máš furt samý výmluvy. Prostě začni u sebe a třeba se ostatní chytnou. Tak jsme si na to plácli. Za rok se prý staví a uvidíme. Jak mě může Jaro potrestat? Raději budu sekat dobrotu, člověk nikdy neví!
A pohádky byl konec.
